Některé z nejvýraznějších symbolů šintoismu:

           Torii
           Maeda tvrdí, že drtivé většině vesnických svatyní v období Edo chyběly obecné šintoistické znaky jakým je např. torii. (takové svatyně nespravovali vyučení kněží, ale vesničané sami) Přestože torii je považována za jeden z typických symbolů šintoismu, není pro Japonsko vyjímečná. Stejné brány lze často potkat např. v Manžusku.

           Většina svatyň byla obklopena plotem kamigami, tvořícím hranici mezi posvátným a profánním.
Torii později přibyla jako vstupní brána v tomto oplocení, dnes však většina malých svatyň plot nemá vůbec.
Tvar torii se vyvinul v mnoho typů. Od nejjednoduššího Šimmei, k Myodžin, Itsukušima, a Miwa.
Původní torii byly jednoduché, typ Šimmei byl z rovných, barvou nenatíraných kmenů. Stejně jako u svatyní se barva i složitost torii počala objevovat s nástupem buddhismu a a dalšími kontinentálními vlivy.

           Torii je stejně jako kamigami bariérou posvátného a profánního světa (resp. více posvátného a méně posvátného). Posiluje vlastně ještě více posvátnost půdy (šin-iki) ležící za ní. Venku je znečištění a stres, na půdě kami je klid a čistota.

           Když tělu není dobře, je nečisté. Smrt znečišťuje. Lidé ve smutku do svatyní nechodí.

           Torii je ale branou spirituální. Do svatyně se nechodí nikudy jinudy, než skrze ni. Torii očišťuje poutníka. Projití torii znamená očistu těla i ducha a přípravu k přistoupení ke kami.

           Turisté většinou torii procházejí aniž by tušili, k čemu slouží.


           Šimenawa
           Slovo shime může znamenat jak „znamení“, tak i „posednutí/držení“. Takže shimenawa může značit provaz užitý jako znamení posednutí (esoterický šintoismus s posednutím hodně pracuje), nebo jako znamení vysvěcení. Obecně se používá k označení vysvěceného místa a zabránění dalšímu znečištění.
Tento posvátný rýžový provaz lze nalézt ve svatyních, v domech, na branách či stromech, apod.

           Představuje i spojení se stromem života, a stejně jako torii, hranici mezi posvátným a profánním. Není to znamení kami, ale „božské“ síly/moci. Stává se posvátným, protože označuje posvátnou věc, či místo.


           Strom života
           Kosmický strom života, nebo strom bohů – Kami no Ki – hraje v šintoistickém cítění důležitou roli. Strom života byl považován za kami-boha, nebo ducha, a byl zdrojem života na zemi.
Ozvěnu této víry lze rozpoznat při rituálech, kdy kněží, miko apod. drží v ruce zelenou větvičku. Tento zvyk je rozšířený po celém Japonsku a je běžnou věcí jak při obřadech ve svatyni, tak i mimo ni.
Nejstarším konceptem této praktiky je Sei Ki – živoucí strom, nebo strom života.


           Kamidana
           (překl. „příbytek kami“) Jedná se vlastně o miniaturní svatyni určenou pro domácí užití. Pro západního člověka se nejčastěji překládá jako domácí oltář.

           Místo pro jeho instalaci by mělo být voleno v přízemí, vyvýšené, čisté, světlé a klidné, obecně s orientací na na východ nebo na jih.

           Přestože je kamidana v současnosti jedním z důležitých míst pro denní praxi, vlastní kamidana není příliš starý pojem. Na konci éry Heian byly rituály uctívající duchy předků (sorei) přenechány buddhistické tradici a bylo běžné umisťování tabulek se jmény zemřelých (ihai) na buddhistických oltářích (bucudan). V éře Edo kněží (oši) masivně rozšířili kult Ise a stalo se zvykem budování zvláštních oltářů Ise (Daidžingūtana), do kterých se umisťoval amulet (taima nebo ofuda) z hlavních svatyní (Džingū). V polovině éry se již kamidana objevuje v jednotlivých domácnostech.

           Mimo toto užití (Jinja shinto) se můžeme setkat i s jinými názvy tohoto oltáře odvíjející se od kami, jež je zde uctíváno: Ebisu-dana (zde jsou uctívány kami Ebisu a Daikoku, kami štěstí a zdraví), Kōdžin-dana (obvykle situována v kuchyni, kde kami Kódžin dbá na domácí pohodu a štěstí), Tošitoku-dana (umisťována dočasně pro kami Nového roku, tuto v současnosti obvykle zastupuje kamidana), a Kadogami-dana. Kamidana může být také určena pro kami chránící a podporující řemesla, umění, ale i obchod, sport a podobně.

           Vzhled kamidana je různý, liší se vzhledem i velikostí dle účelu a osobních preferencí členů domácnosti. Nejjednodušší bývá prostá polička zavešená ze stropu, o něco složitější je hakomyia (dosl. svatyně v krabici) – dřevěná bednička s otevřenými dvířky, k nimž vedou malé schůdky, až po ty nejsložitější, které vypadají jako repliky klasických svatyní.

           Kamidana, stejně jako svatyně je symbolem šintó, nikoli objektem uctívání.


           Omamori
           Slovo mamori znamená ochranu, omamori je malý talisman určený pro nošení při sobě.

           V současnosti jsou nejběžněji nabízeny omamori se sedmi různými účely (řazeno od nejžádanějšího):

  • Bezpečná doprava
  • Zahnání zla
  • Štěstí
  • Vzdělání a úspěšné složení zkoušek
  • Prosperita v podnikání a obchodu
  • Nalezení partnera a svatba
  • Zdravé těhotenství a snadný porod

           Jen zřídka je lze nalézt všechny v jediné svatyni. Ve svatyni Tenmangu v Dazaifu je naopak k dostání devatenáct různých druhů omamori k sedmi různým účelům, ve svatyni Sensoji v tokyjské čtvrti Asakusa mají patnáct forem omamori k šesti různým účelům. Další z oblíbených center omamori je svatyně Kompira v Šikoku, jež nabízí dvacet sedm druhů k dvaceti pěti účelům, mimo jiné i pro úspěch ve volbách, pro zdárný růst tabákových listů, ochranu lodního motoru a ochraně vody před znečištěním. Tato variabilita je dána přáními návštěvníků svatyní.
Svatyně v Ise po většinu doby svého trvání odmítala takováto specifická omamori vydávat, protože její představitelé chápali službu svatyně jako službu národu a nikoli jako službu jedincům. Přesto od počátku padesátých let minulého století vydává svá omamori, ale bez úzce specifikovaného účelu. Takový odpor, jako ve svatyni v Ise je ale vyjímkou. Představitelé svatyně Aso na Kjůšů se každý rok táží svých „farníků“ a návštěvníků právě na jejich přání ohledně omamori.
           V každém případě kdokoli může přijít do svatyně a požádat o výrobu omamori přímo pro konkrétní účel, jako je plačící dítě, zlé sny a podobně. Existuje dokonce záznam o muži, který si vyžádal omamori, které ho má ochránit před ženami. Pokud nějaké omamori žádá více lidí, bude k dostání buď ve svatyni, nebo v krámku nedaleko.

           Asi polovina veškerých omamori je vydávána v textové variantě. Jde o text na kousku papíru, dřeva (obvykle borového) nebo hedvábí (vždy červeného) převážně obdélníkového tvaru.
Reprodukovaná slova mohou být částí modlitby, sútry (díky vlivu buddhismu), ale častěji jde prostě o jméno svatyně, jenž omamori vydává.
           Další omamori lze rozdělit zhruba na dvě poloviny – ikonické omamori nesoucí obrázek (gohonzon nebo gošintai), a omamori morfické, čili ve tvaru určitého předmětu jako je meč, šíp, klenot (magatama), žába, želva, pes, kůň, buben, vak, kniha, mince, panenka, zvon a tak dále.
           Není zvykem, aby ikonické omamori neslo zároveň i jiný text, než jméno svatyně.
           Morfická omamori často nenesou žádný text. Morfické omamori je původní formou těchto talismanů, a jeho nejranější typem (ačkoli dnes málo rozšířeným) je tvar tykve (hyotan – s širokým využitím jako je potrava, nádoba, hudební nástroj, apod.), která je zřejmě předchůdcem zvonu (suzu), jehož ochranná funkce je rozšířena po celém světě po staletí, a kladiva/palice (kozuči), známého také jako „palice, ze které když udeří tryskají peníze a štěstí“ (učide no kozuči).
Japanolog U. A. Casal spekuluje, že tato forma ve skutečnosti nemá tvar palice, ale bubnu, nebo chřestidla. Vzhledem k tomu, že se chřestidla používala na zahánění zlých sil jako např. sucha a bubny díky svému, hromu podobnému, zvuku na přivolávání deště, zdá se tato úvaha docela relevantní.
           Jestliže je takara no kozuchi spojena s chřestidlem, je stejně tak spojena i s bubnem, který byl společně se zrcadlem, klenotem (magatama), šípy a meči důležitými pomůckami šamanek Japonska a severovýchodní Asie (Eliade 1964: 464-465). Dostáváme se zde do prehistorie Japonska – k šamanům, resp. šamankám a jejich evokačním rituálům oslovujícím různá kami. Příklady podobné evoluce, tedy přeměně rituálních a magických předmětů v amulety a talismany jsou v historii náboženství běžné (Eliade 1964: 175-176).

           Funkce omamori není v základu magická (pojem „magický“ do Japonska přinesli až protestanští reformátoři v šestnáctém století, a později E. B. Tylor a sir James Frazer). To znamená, že omamori není vnímáno jako automaticky účinné, ani jako prostředek k pozitivní manipulaci. Nefunguje nátlakově, nuceně. Omamori by mělo být chápáno spíše jako symbol přítomnosti nadpřirozena. Není automatickou garancí bezpečí, úspěšného složení zkoušek, nebo obchodní prosperity. Bez osobního úsilí a energie se nositel omamori nevyhne selhání, nebo si nezajistí úspěch. Občas přiložená kartička předesílá, že efektivita omamori závisí i na spirituálních a morálních předpokladech jejího nositele.


           Cvičení
           V šintó se člověk rodí čistý, neboť jeho podstata je shodná s kami. Od počátku jsme částí kosmické energie. Ale protože je život nelehký a komplikovaný, naše původní čistota mizí a duše se pokrývá jakýmsi sipituálním prachem. Když je člověk nemocný, nemá štěstí, příp. někoho zabije, není to proto, že by byl v nitru zlý, ale protože ho tento „prach“ znečistil.

           Z těchto důvodů je myšlenka očisty v šintó středem spirituálních cvičení. Nutno podotknout, že existuje mnoho takových cvičení lišících se navzájem díky různým formám šintó. Lze však uvést stručnou charakteristiku třech základních cvičení společných pro většinu forem.

           Prvním takovým cvičením je misogi (očištění).
           V této praxi dochází zejména k očistě těla. Jde o „omytí“ tekoucí vodou, nejčastěji pod vodopádem, ale i v potoce, v řece, v moři.. (koupel např. v jezeře sem tedy nepatří) Pokud není možné provést misogi v přírodě, lze použít studenou sprchu.

           Druhé cvičení se nazývá furutama (doslova „třepání duší“).
           Zahrnuje silný fyzický pohyb. Princip se dá přirovnat ke cvičením afrických lovců, nebo tanci dervišů. Pohyby povznášejí cítění spirituality, osvěžují a posilují mysl i tělo, oboje taktéž připravují k lepší koncentraci a výkonům. Nejsou spojeny s myšlenkou nějakého konkrétního božstva. V ranných dobách patrně existovaly tyto pohybové vzory nezávisle na náboženských představách, ale vzhledem k tomu, že obsahují i spirituální element byly do nich časem implementovány.

           Třetím cvičením je činkon (zklidňování a prohlubování duše)
           Jde o tichou cestu do vlastního nitra. Zahrnuje meditaci, soustředění na specifické představy.
          
           Tyto tři elementy – očištění, duchovní pohyby, meditace – jsou základem cvičení šintó.

2 komentáře to “Symboly šintó”

  1. Myslič Says:

    Děkuji za zajímavé pojednání.

  2. pan Psax Says:

    Rádo se stalo.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s